Město Mirošov
Mirošov

Lom Nad Planinou

  • Uprostřed lesů a přitom takřka na dosah od mirošovské zástavby na Janově se skrývá krásná památka jak přírodního, tak i technického charakteru. Spočívá mezi městy Mirošov a Hrádek přímo na modré turistické stezce od mirošovské ulice U léčebny (Janov) do Hrádku. Jedná se o soustavu kamenolomů, zaniklých již koncem 19. století.
  • Necelých 100 m od amfiteátru přírodního kina nazývaného „V lomu“ leží zvláštní místo, kde si příroda podala ruku s lidským výtvorem. Ve starší odborné literatuře je pojmenováno jako lom „Nad Planinou“.
  • Lom, stejně jako okolní, býval využíván k těžbě arkózy. Tuto horninu laik těžko odliší od
  • pískovce. Obsahuje totiž 50 a více procent živcových zrn, zatímco pískovce mají zrnitostní
  • skladbu mají více než z poloviny křemennou. Místní kámen působí velmi esteticky. Má buď
  • smetanově bílou nebo mírně nažloutlou barvu, místy s načervenalými až fialovými skvrnami
  • či šmouhami železitých pigmentů z v okolí se vyskytujících břidlic a slepenců, v nichž
  • bývala i ložiska chudých železných rud (Mirošovské železorudné doly a hutě). Arkóza se v době těžby používala k výrobě kamenických prvků, mlýnských kamenů a i pro sochařské práce. Hlavním důvodem však bylo její využití ke stavbám a vyzdívkám starých vysokých pecí, které byly „hnány“
  • dřevěným uhlím. Huťaři hornině říkali kámen kštelový (z německého Gestehel – podstavec).
  • Pro svůj účel byla velmi žádaná díky tepelné stálosti a izolačním vlastnostem. Již od druhé
  • poloviny 17. století byla proto i důležitou vývozní komoditu. Lomy prvně zmínil v r. 1786 
  • císařský lesnický expert J. Jirasek ve své práci o přírodním bohatství císařské komory. Je však
  • velmi pravděpodobné, že kámen zde lámali již mnohem dříve.
  • Arkózy tvoří vložky slepenců, od kterých se liší podstatně menším zrnem i barvou. Slepence obsahují poměrně velké valouny, běžně až velikosti mužské pěsti, a také mají převážně rezavě hnědou barvu. Říká se jim mirošovské bazální slepence. Vznikly v mladších prvohorách v karbonském útvaru nazvaném baškir (dříve vestfál D). Bazální se jim říká proto, že tvoří nejspodnější vrstvu karbonských sedimentů v Mirošově a okolí. V arkózách i v jejich nadložních vrstvách můžete pozorovat polohy jílovců, tzv. lupků a jemnozrnných křemitých pískovců, brousků (hornický název přímo označuje jejich použití).
  • Těžba v lomu probíhala mělkým štolováním na zával, tzv. na těžký strop. Lamači postupovali za surovinou do hloubi skály a posléze nechali strop rozpálením ponechaných kamenných pilířů ohněm nebo odstřelem zřítit.
  • R. 1834 byla v lupcích, ale i v arkózách zjištěna fosilní karbonská flóra v podobě přesliček, plavuní a kapraďosemenných. Zprávu o nich jako první podal v r. 1835 profesor pražské Techniky F. X. Zippe. Navíc brousky obsahovaly jemně rozptýlenou uhelnou substanci. To obojí vedlo k závěru, že nedaleko mohou pod povrchem být uhelné sloje.
  • Císařská státní pokladna čili erár sem v r. 1836 vyslala báňské experty, ale snaha objevit uhlí byla dlouho neúspěšná. Teprve r. 1855 sedláci z Vejvanova, vsi na Radnicku, zkušení v uhelné prospekci, nalezli v Horách u Mirošova mocnou sloj kvalitního černého uhlí (Mirošovské uhelné doly). 
     

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1