Mirošovská čtvrť Janov původně vznikla jako hornická kolonie Mirošovského kamenouhelného těžařstva (Mirošovské uhelné doly). Firma měla na svou dobu velmi dobrý sociální program a dokázala pracovitým a věrným zaměstnancům zajistit slušné bydlení. Na Janově postupně vyrostla prostorných domků se zahradami i pár úřednických a podnikatelských vilek. Jméno kolonie dostala buď podle jednoho z prvních mirošovských těžařů Jahnla nebo po centrálním řediteli těžařstva Janu Fitzovi.
Na severovýchodě Janova se prostírá pěkný oplocený park, v němž stojí rozlehlá budova Léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí. V současné podobě zde stojí od druhé poloviny 60. let. TBC byla nemocí obávanou odedávna. Napadala především lidi nemajetné, se špatnou výživou a nevhodnými ubytovacími poměry, tj. byla a dnes, bohužel, začíná znovu být chorobou nejen nakažlivou, ale také sociální.
V roce 1920 Haléřový spolek dělníků Škodových závodů z Plzně, Hradce Králové a Brna zakoupil za 405 tisíc Kč dům s parkem a nevelkým hospodářstvím v Mirošově na Janově, na místě známém čistým ovzduší a provětrávaném větry od západu a severozápadu. města Plzně. Jako první vznikla zotavovna, tedy vlastně zařízení preventivní a rekonvalescenční. Byla určena k léčbě 25 výhradně mužských pacientů, živitelů rodin. Náklady na její provoz kryly státní obligace. Terapie spočívala ve vydatné stravě a lehké fyzické práci na čerstvém vzduchu a trvala tři měsíce. Pacienti s rozvinutou tuberkulózou nebyli přijímáni.
Od r. 1925 byli příchozí podrobováni RTG vyšetření a laboratornímu rozboru chrchle a moče a od r. 1927 byli pravidelně lékařsky kontrolováni. Jako doplněk léčby i hospodářská pomoc bylo v sanatoriu zřízeno malé přidružené hospodářství. K léčbě byli přijímáni i pacienti s počátečními formami onemocnění a výjimečně i s plně rozvinutým nálezem. K pobytu v klidu na vzduchu byla zřízena tzv. lehárna v otevřených lodžiích. V r. 1929 bylo již k disposici 95 lůžek a kúra se prodloužila na 100 dnů. Přijímáni již byli i pacienti s otevřenou TBC plic a hrtanu včetně všech komplikací a vylučovaly se pouze beznadějné případy. Diagnostika byla zpestřena vyšetřeními k vyloučení napadení střev. V terapii nastoupily progresivnější metody - světloléčba, inhalace, léčebný pneumothorax, thorakokaustika a operační zásahy na bráničním nervu. Léčebna disponovala vlastním RTG, biochemickou laboratoří a operačním sálem. Haléřový spolek zakoupil další dvě vily s kapacitou 40 lůžek, určené pro rekonvalescenci i k ozdravnému ubytování učňů, dětí a žen z rodin Škodováků. Koncem 30. let byl v provozu plně aseptický chirurgický sál, fungovala fyzikální terapie a Cemachova lampa pro léčení TBC hrtanu. V r. 1941 byla dána do provozu obytná budova pro zaměstnance, ústřední kotelna a k ní i uhelná vlečka. R. 1945 fungovalo již 190 lůžek. Po válce začala léčebna odborně i kapacitně upadat. Vzhledem k tomu, že byly přijímány i beznadějné případy, zvýšila se mortalita. V r. 1948 byla léčebna zestátněna a Haléřovému spolku ještě nakrátko zůstal provoz dětské zotavovny a zemědělského hospodářství. V 50. letech se opět zvýšil počet lůžek na 186 a posléze 240. Stodolu pomocného hospodářství přestavěli na rehabilitační tělocvičnu. V r. 1964 byla léčebna zvětšena do současné podoby. V r. 1959 se prováděla chirurgická léčba pomocí plicní resekce. V souvislosti se zavedením antimikrobiální léčby došlo koncem 60. let k poklesu výkonů plicní resekce a operační sál byl zrušen. V současnosti léčebna slouží k léčbě aktivní TBC, které, bohužel, v poslední době, zvlášť díky zvýšené migraci lidí z celého světa přibývá. Dále se zde léčí i další plicní onemocnění včetně onkologických. Část sanatoria byla přebudována na léčebnu dlouhodobě nemocných. Nemocnice se zabývá i léčbou astmatu.
